O mně

    Od mala jsem se toulala sama někde po lesích a kopcích, v deseti letech moji stateční rodiče dost často netušili, kde zrovna vězím. Protože když jsem byla sama - a tohle asi zná hodně introvertů - nebylo nic nebezpečného ani na tom, zamotat se hluboko v lese nebo později někde v horách. Díky tomu je pro mě naprosto bezpečné toulat se s mužem a s dětmi všude po Evropě, kde nás napadne. 

    Nejsem zase taková punkerka, abych děti brala někam, kde by nebyla dostupná dostatečná zdravotní péče, kdyby něco, ale nemáme spolu problém nevědět, kde budeme spát nebo kde nakoupíme. Vlastně tu volnost si na tom užíváme nejvíc -  čas na to lebedit si u potoka nebo se nacpat ňaminami, když se svalíme ve stínu u obchodu. Prochodili jsme Alpy, šli jsme stezkou Českem, caminem do Santiaga, cestou sv. Františka po Švýcarsku nebo pobřežní stezkou ve Walesu.

Podobná volnost je v psaní knížek. Užasnout, kam mě při psaní zavede příští stránka. Ponořit se do příběhů, do pocitů, do míst. Prožívat smrtonosnou zimu, jako ve fantasy povídce Sver, nebo dobrodružství v úzkých uličkách dětské knížky Kryštof. Místa jsou pro mě důležitá, ať už se jimi potuluju na vlastní nohy, nebo na stránkách. Nejsladší je psát na místech, která mluví sama:-) - na louce v Alpách, večer v podkroví nad řekou, v potemnělé kavárně. Psaní je pro mě dalším bezpečným dobrodružstvím. 

    Zombie vylézají při vydávání. Musíte o své knížce s někým mluvit. Musíte ji někomu ukázat. Musíte si vyslechnout, co vám na to kdo řekne. To všechno je skoro nereálné pro někoho, kdo se mezi ostatními lidmi schovává za úsměvem tak hluboko, že pak ani sám sebe nevidí a neví, co vlastně chce. Kvůli tomuhle nastavení, které někteří z vás znají u sebe, se moje knížky prodávaly navzdory různým oceněním (nominace na Zlatou stuhu, zařazení do katalogu Nejlepších knih dětem, 2. místo v Radio Bohemia Prix) někdy málo a někdy v podstatě mě navzdory, protože ani moji kamarádi často nevěděli, že vlastně píšu, že mi vyšlo už šest knížek atd. Před světem se zkrátka můžete sami schovat velmi dobře. Pro ilustraci, můj první dopis od čtenářů, který se týkal knížky Pipin a Týna, mi přišel až po vyprodání celého nákladu. Do té doby jsem skoro nevěděla, jestli si to někdo sám od sebe vůbec koupil, natož co si o tom myslí -  a to bylo hodně nepříjemné, vydávat knížky "do prázdna".

    Pro ty z vás, kteří to máte podobně, je snad dobrá zpráva, že se to dá aspoň lehce přenastavit. Mně se to povedlo v roce 2024. Důsledkem toho, že jsem si našla pevnější stezku sama k sobě, která tolik nemizí při kontaktu s ostatními, bylo, že jsem během tří měsíců uspořádala knižní únikovku (podle svojí knížky Kryštofe, hoď mi žlutou) pro 180 dětí a prodala 200 knížek, uspořádala svoji první cestovatelskou přednášku a rozjela vlastní vydání nové knížky Myšounek se skvělou ilustrátorkou Májou Šnajdrovou. Dobrodružství všeho druhu:-)